Jak se z normálního člověka stane průvodce?

Při mých vycházkách se pořád snažím vtloukat vám do hlavy, že moje práce je zcela standardní, úplně normální zaměstnání jako každé jiné. Na druhou stranu, je asi pravda, že průvodcoství není ten typ práce, která vás napadne hned, když se vás ve školce někdo, pravda, s lehkým předstihem, ale přece jen zeptá:“ A čím chceš být, až vyrosteš?“ V tom momentě chce být většina z nás popelář, astronaut nebo prezident. Ti uvědomělejší veterinář nebo učitel. Já jsem, například, chtěla být v důchodu.

Ten první okamžik, který předznamenával, že můj vývoj se bude ubírat jiným směrem, že z verze „důchod“ nevyzraji k verzi „lékař“, přišel na zotavovacím pobytu OKD v hotelu Permon ve Vysokých Tatrách. Bylo mi asi 5 let a naprosto mě uchvátila práce kulturního referenta. Pamatuji si, že jako dítě jsem byla nadšená z toho, že v podstatě pracujete na dovolené. Tady lze vypozorovat jistou podobnost s tím, že jsem chtěla být v důchodu. Taky mě hrozně fascinoval ten pohled na kulturního referenta, který stál za cimrmanovským pultíkem a 500 utahaných horníků vysvětloval, že nejlépe zrekreují tím, že si vyšlápnou na Kriváň. Ten pocit moci mě uchvátil. A řekla jsem si, že bych to chtěla dělat taky. Od té chvíle jsem urputně malovala hory, horské průvodce, batohy a hotel.

V běhu let následných jsem chtěla dělat spoustu profesí. Chtěla jsem být paleontoložka, archeoložka nebo geoložka. Bohužel jsem na gymnáziu velmi brzy pochopila, že k těmto vědám je zapotřebí trojlístek složený z matiky, fyziky a chemie. Na vědce to tedy přestalo vypadat zhruba v druhém pololetí prvního ročníku. Jestli si myslíte, že někde v té době došlo k rozhodnutí studovat cestovní ruch, tak nedošlo. Rozhodla jsem se totiž, že budu herečka. Protože na DAMU matika nehrozí. Můj otec, bystrého rozumu, brzy pochopil, že rozmluvit se mi ten nápad nedá, ale prohlásil památnou větu:“ Tak si na to herectví jdi, ale budeš u toho studovat ještě jednu školu, která Tě potom bude i živit.“ A tak se stalo, že mi doma přistála také přihláška na obor cestovní ruch.

Přísahám, že kdybych věděla, že na cestovním ruchu je matika ve stejném rozsahu, jako na jakékoliv ekonomce, tak mě nikdo nedostane ani k přijímačkám. Že kdybych věděla, že k tomu bude ještě mikro a makro ekonomie a co hůř, účetnictví, ani bych tu přihlášku nevyplňovala.

Cestovní ruch je zvláštní obor. Kombinace humanitních věd a ekonomických oborů. Takže jsem se v rámci studií naučila, jak řídit hotel, stejně tak, jako jak zvládnout stížnost klienta na nedostatečně modré moře a lidově řečeno ho poslat do háje tak, aby se těšil na cestu. V rámci praxe jsme měli vytvořit zájezd, vypravit ho a taky ho odprovázet. Intuitivně jsem si vybrala tu provázecí část. Nechtělo se mi počítat se s kalkulacemi, kilometry a sáhodlouze si dopisovat s recepčními. Řekla jsem si něco v tom smyslu:“ Co se může stát, tak vystoupím z busu, skupinu odvedu k zámku, po cestě řeknu pár věcí, no a pak je předám místnímu průvodci.“

Tak stalo se úplně všechno. Samo sebou. Na zámku na nás zapomněli, byl listopad a byl úplně zavřený. Takže jsem tam stála venku s celým ročníkem, který čekal na to, co s tím udělám. V tu chvíli se to stalo, zaktivovalo se ve mě úplně všechno, co jsem kdy o tom zámku četla, rozuměj ty dva odstavce z příručky, z těch jsem udělala hodinový výklad, který jsem doplnila o improvizaci na volná témata, která jsem kolem sebe v tu chvíli viděla. Tedy sochy v parku, výhledy, kolem rostoucí stromy a keře a zakončila jsem to umělecko-historickým rozborem sousoší, které zdobilo a dodnes asi zdobí hlavní bránu onoho zámku. Tímto výkonem, který můj kamarád o desetiletí později okomentoval slovy: Z hov-a jsi upletla bič, a ještě sis zapráskala“, jsem vyhrála celo oborovou cenu o nejlepšího průvodce ročníku. A tam se to asi celé zlomilo.

Tam jsem pochopila, jak super je předávat informace, které, světe div se, umí pohnout davem stejně dobře, jako skvělá muzika nebo výborné představení. Doufám, že podobně zapůsobil i tenhle článek a že se mi podařilo vás motivovat ke čtení. Budou tady nejen mé zážitky, ale taky tipy na výlety ať už pěší v Praze nebo autem po republice.

Krásné dny a stavte se zas na vycházce!

Vaše Tereza

Foto: Aki Votrubová @akivotrubova